Vojto, bronz z mistrovství světa U18 je obrovský úspěch. Už ti to celé došlo, nebo to ještě pořád vstřebáváš?
Tak postupem času to člověku dojde, co to je za úspěch, ale ty emoce a ta radost jsou stále cítit a jsem pyšný na to, co jsme dokázali.
Co ti proběhlo hlavou hned po závěrečné siréně zápasu o bronz?
Že jsme po dvanácti letech vyhráli medaili pro ročník U18 a neskutečná euforie, byl tam i pláč jak u mě, tak i u většiny kluků a jak jsme na sebe pyšní.
Jak bys popsal partu v týmu? Co podle tebe rozhodlo, že jste to dotáhli až k medaili?
Parta byla neskutečná. Měli jsme tři nebo čtyři týdny kempy a tam jsme se všichni spojili a stala se z nás taková rodina a každý by za toho druhého padl.
Který moment z turnaje si budeš pamatovat nejdéle?
Asi jak jsme po předávání medailí objížděli stadion a tleskali jsme fanouškům, když jsem viděl svoji rodinu, jak tleskala a mamka s přítelkyní brečely, tak mi došlo, jak jsou na mě pyšní a začal jsem brečet taky.
Co pro tebe znamená obléct reprezentační dres a uspět s národním týmem na takové úrovni?
Je to pro mě největší čest a pocta reprezentovat svojí zemi. Vždycky jsem si to přál a dělal jsem pro to maximum a stalo se to realitou.
Když se vrátíme na začátek tvojí hokejové cesty — co se ti vybaví jako první, když se řekne HCM Warriors?
Moje druhá rodina. Začínal jsem tam s hokejem a hrál jsem tam devět let se stejnýma klukama. Byl jsem každej den zvyklý tam chodit a těšil jsem se na každý trénink i zápas.
Máš z Warriors nějakou vzpomínku, trenéra nebo spoluhráče, na které dodnes rád vzpomínáš?
Turnaj v Itálii v 7. nebo v 8. třídě, když jsme tam s klukama vyhráli zlato a byla to neskutečná jízda, byli tam s námi rodiče a tam šlo vidět, jak je Warriors rodinný tým.
Co ti podle tebe daly roky v prostředí Warriors — nejen hokejově, ale i lidsky?
Chodil jsem na základku na ZŠ Úvoz a všechno bylo propojené a měl jsem dobré zázemí, ale i to, že jsem hrál odmalička se staršími kluky jak s 2007, tak i na konci působení ve Warcku s dorostem 2006-2005. Tímto se člověk nejvíc posune jak lidsky, tak i hokejově.
Když se dnes podíváš zpátky, jak důležité pro tebe bylo nejdřív vyrůst v menším, rodinnějším klubu, získat pevné základy, sebevědomí a vztah k hokeji, a teprve potom udělat další krok do většího hokeje?
Tak na Warriors se hrály vždycky nejvyšší ligy, stejně jako například v Kometě, takže jsem hrál proti svým aktuálním spoluhráčům. Dostával jsem nabídky do Komety, už když jsem byl mladší, ale myslím si, že je lepší zůstat v menším klubu a hrát víc, než kdybych šel do Komety. Nemám si na co stěžovat pod panem Janákem jsem hrál celou dobu s 2007 a hrál jsem víc, než kdybych hrál v Kometě a tímto mu chci i poděkovat.
Co bys vzkázal současným mladým hráčům HCM Warriors, kteří sní o reprezentaci nebo velkém hokeji?
Ať zůstanou dokuď můžou a třeba do dorostu odejdou do většího klubu, protože budou vic hrát a budou napřed před ostatními a to, že se nedostanou do U16 na repre nebo U17 nic neznamená. Nejdůležitější je se dostat do U18 a dál, takže ať kluci vydrží a sami poznají čas, kdy je vhodné odejít, také jsem chtěl jit dřív do většiho klubu naštěstí rodiče mi říkali ať zůstanu, že na konci 9. třídy odejdu a jsem rád, že jsem tak udělal, protože mě to posunulo víc, než kdybych odešel dřív.
Vojtovi děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v další hokejové kariéře.
