Ke zhodnocení sezóny deváté třídy jsme si pozvali trenéra a zároveň předsedu klubu pana Mgr. Jiřího Janáka.

Jak bys zhodnotil právě skončenou sezónu deváťáků?

V realizačním týmu jsme byli zaměřeni primárně na procesní stránku. Každý hráč udělal pokrok minimálně v několika faktorech sportovního výkonu, většina hráčů ve všech. Takže z tohoto pohledu úspěch. Co se týká umístění, tak tým soutěž uhrál i na další sezónu, takže tento základní cíl byl splněn. Líbilo se mi, že svaz spoluovlivňuje prostřednictvím projektu Akademií hráčský rozvoj- ať už průběžným monitorováním fyzické připravenosti, metodiky tréninků, atd. Tady kluci zjistili, že dělat něco pořádně stojí úsilí, disciplínu. Pokud chcete i nějaké klíčové okamžiky sezóny, tak:

hned v květnu jsme prošli zkouškou pevnosti vize, poslání a hodnot - nejlepší střelec chodil jenom na ledy, suchých se nezúčastňoval. Rodič to považoval za normální. Všech pět hlavních trenérů žákovských kategorií hlasovalo dle přísloví: „Chceš-li s vlky žíti musíš s nimi výti!“ a rodič dostal na výběr jestli je naplno Warrior nebo ne. Rozhodl se, že není a musel odejít. Bylo z toho zbytečné haló. Klub i hráči jasně ukázali, že stojí na pevných základech, protože je rozdíl si stát za hodnotami, když vás to negativně neovlivní a nebo když tím přijdete o momentální výhodu 20 plus branek….

v srpnu tým postihla „katastrofa“ v podobě odchodu kapitána do Karlových Varů. Kabina najednou byla bez „alfa samce“ a nevyřeší to, když přijdete za jiným hráčem a řeknete mu: “Jsi lídr“ ….

Zranění: v září jsme měli osm těžce zraněných kluků - naprasklý bederní obratel, klíční kost, kolena…. byly tréninky, kdy na 5 trenérů bylo 8 hráčů….

Všechny tyto výzvy kluci (a Natka) zvládli a za to jsme na ně neskutečně pyšní.

Jak je pro klub důležité, že se podařilo udržet Extraligu 9.tříd a zároveň vybojovat extraligu nově vznikající kategorie U16?

Zaprvé je to ocenění práce všech, kteří dnes nebo v minulosti působili v klubu – my v ČR máme tendenci se podceňovat a myslet si, že jinde je tráva zelenější… Uvědomme si však, že tento formát soutěže se postupně vyvinul - poprvé u ročníku 2007 došlo na podzim na oddělení TOP 24 týmů, takže letos je to pátý rok v řadě a naši hráči se každý rok mezi TOP 24 dokázali dostat. Takových klubů nebude ani 20 a z toho je 14 velkých klubů s mužskou extraligou. Tato fakta nastavují zrcadlo o postavení klubu na mapě mládežnického hokeje.

Za druhé je to skvělá zpráva pro hráče a rodiče nižších ročníků, že u nás mohou skloubit základní školní docházku a nadstandardní hokejový program.

Za třetí je teď odpovědnost na ročníku 2012, aby to pomyslné veslo za rok zase předali dál. Bude zajímavé sledovat, jestli dokáží maximálně využít privilegia hrát extraligu pro svůj hráčský rozvoj. Protože věříme tomu, že každodenní proces hráčského rozvoje je klíčový, pak přijdou i „výsledky na tabuli“.

S kategorií U16 se budeme všichni seznamovat. Pro nás se, ale z pohledu priority rozvoje hráčů nic nemění, budeme zkrátka na hráče nároční den za dnem a uvidíme, kam nás

sezóna dovede.

Jak moc byl náročný pro hráče letošní systém soutěže ?

Co se týká vlastní soutěže, tak asi bude jiný pohled týmů postoupivších do TOP 12 a jiný těch do bojů o záchranu. Víte, oni to jsou čtrnáctileté děti, kteří hráli soutěž nastavenou podle „dospěláckých kritérií“. Takže co jsme se bavili v průběhu sezóny s kolegy trenéry, tak pro týmy z nižší nadstavby byla obrovská výzva balancovat zaměření na hráčský rozvoj s tlakem na udržení soutěže. Například rozdílný ice-time hráčů přinášel napětí, sice jsme se to snažili s hráči a rodiči komunikovat, ale emoce v tom samozřejmě byly. Samostatnou kapitolou jsou pak přijímačky, kdy program přes sezónu byl náročný a vrcholil v období přijímaček na střední školu - toto by měl někdo na svazu do příští sezóny vyřešit lépe.

Bylo těžké kluky znovu namotivovat , poté co jim těsně unikla záchrana už ve skupině o 21. - 24.místo ?

Podle mého názoru nám to uniklo o pořádný kus. Po prvním vítězném zápase nám zas kluci polehali nebo hráli nemocní. My jsme nikdy neměli problém s motivací, potřebovali jsme se uklidnit, akceptovat že máme odpovědnost za výsledek, ale ne takovou, aby nás paralyzovala. Dokázali jsme se vrátit k zaměření na procesní stránku - dělání základních věcí. Plus jsme v baráži zažili fantastickou věc, kdy se nám „narodil“ lídr. K němu se v rámci zdravé rivality prvních dvou centrů přidal kapitán a v ten moment jsme věděli, že to zvládneme. Škoda, že nám odchází „pro změnu“ také do Varů, ale zase bude prostor pro další kluky převzít štafetu…

Je někdo koho bys chtěl vyzvednout z letošního týmu ?

Těžký. Co oceníte víc, výsledek nebo proces? Obránce, co se dostal do „rodící se repre U16“? Dva centry kteří tým herně a bodově drželi? Brankáře co odchytal vše? Jeho kolegu co věděl že nebude chytat skoro vůbec a vydržel pracovat? Nebo toho, co vše dělal na 100%, ale herní projev tomu zatím neodpovídal a ani ice-time neměl bůhvíjaký?? Takže pokud bych měl někoho jmenovat, tak by to bylo 19 jmen hráčů. Každý má svůj příběh a jsme na ně nesmírně pyšní.

Po posledním utkání se opět probírala Vaše hra v power play za rozhodnutého stavu, mnozí to berou jako zesměšňování soupeře , chceš se k tomu nějak vyjádřit ?

Překvapuje mě, že to někoho překvapuje. Kolega trenér soupeře chtěl po zápase vysvětlení a já mu ho dal. Není to o nich, ale o nás. Má odpovědnost je za rozvoj hráčů a samo se to neudělá - trenéři ví jaké to je motivovat hráče za rozhodnutého výsledku na jakoukoliv stranu. A rezignovat na rozvoj mládeže a utkání takzvaně dohrát je plýtvání zdroji. Již několik let to praktikujeme a proč? Souvisí to s mentálním faktorem sportovního výkonu. Je potřeba klukům neustále dávat podněty, chcete-li výzvy. Data nám ukazují, že varianta PP je v tomto, mimo jiné, efektivním nástrojem. Zase se vracíme na začátek - proces, náročnost sami na sebe, na hráče, každodenní rozvoj. To je to, co ročníky 2007-2010 přivedlo mezi TOP 24 mládežnických týmů v ČR.

Chtěl bys ještě někomu něco vzkázat závěrem ?

Ano, chtěl bych moc poděkovat mým kolegům Milanu Vlkovi a Michalu Hájkovi. Prošli s tímto ročníkem celou jeho cestu až do deváté třídy a odvedli s ním velmi kvalitní práci.

Děkujeme za rozhovor .